Svet-Stranek.cz
Pro příznivce tohoto osobitého motocyklu

KAWASAKI DRIFTER:Na cestách nepřehlédnutelný! Pod retro slupkou moderní technologie! Drifter..

KAWASAKI DRIFTER

matka japonka..otec indián
Píše se rok 1953, ve městě Springfield (Massachusetts) končí po dvaapadesáti letech výroba legendárních motocyklů INDIAN. Nelehká doba zapříčinila, že se vyráběly už pouze modely Chief a Brave, navíc továrnu ovládla anglická společnost Brockhouse, která samozřejmě začala preferovat výhradně montáž a prodej britských značek. Tady by příběh mohl skončit, avšak do dění cca po 40. letech vstupuje Denny Berg, Don Emde a Ken Bojko z Cobra USA, kteří sespojili s jediným cílem, postavit ještě jednoho "Super Chiefa"! Přestože některé zdroje uvádějí, že v té době bylo v Americe kolem 19. výrobců motocyklů, byl o pomoc požádán právě John Hoover, ředitel produktového managementu Kawasaki Motor v USA, který s plánem nejenže souhlasil, ale stal se nakonec hnací silou projektu. Na začátku byl obyčejný Donův náčrtek stroje (listopad 95), rozpočet a šibeniční termín pěti týdnů, daný právě Johnem! Nadšení, profesionalita a nakonec i výborná spolupráce s Kawasaki Motor vedla k tomu, že na nádvoří společnosti v daný čas motocykl skutečně stál! Nebudu moje malé pojednání zahlcovat detaily z dílny těchto tří statečných, každopádně muselo být zajímavé a vzrušující budovat takto na koleně stroj, který měl reálnou šanci se dostat na montážní pás, bez armády projektantů, inženýrů, složitých propočtů a testů! Jen pro zajímavost - zadní blatník například vznikl náhodnou záměnou za přední..což se týmu zalíbilo a o výrazu zadních partií bylo rozhodnuto. Ještě toho roku byl prototyp převezen na Kawasaki Dealer Show v Reno (Nevada), kde byl přijat potenciálními prodejci velice kladně, a posléze prostřednictvím odborných časopisů i veřejností. Následně byl prototyp odeslán do Japonska, kde doznal už jen pár změn, než se začalo s výrobou. Původně byla plánovaná omezená produkce modelu, pouze 1 až 2 kusy pro každého autorizovaného prodejce, která se ale později změnila v plnou výrobní sérii určenou pro mnohem širší odbytiště! Vyráběl se v obsahu 1500, 800 a 400 ccm (čtyřstovku ale nemáme šanci potkat, protože byla určena výhradně na japonský trh). Za zmínku stojí i vznik názvu. Nebylo možné z pochopitelných důvodů použít cokoliv podobné názvům původní spriengfildské produkce, takže nakonec výrobce zvolil označení DRIFTER...což bylo označení jím dříve vyráběného sněžného skůtru (1979) . Drifter = tulák...a myslím si, že je to název velice trefný, je to stroj přímo určený k delším cestám, k čemuž mu pomáhá kromě jiného i výborný dvouválec, kde bylo poprvé v historii jedné stopy použito vstřikování paliva! Podle mého soudu, se v Drifterovi podařilo skloubit moderní technologie a retro vzhled motocyklu padesátých let, doby, kdy se začaly psát nové stránky motorismu! Nejednou jsem se ale setkal s názorem "odborníků", že zase japky něco obšlehly! Jenže historie to vidí jinak! Samotný nápad vznikl ve státech a tam taky spatřil světlo světa první prototyp tohoto osobitého motocyklu..kterého si na svých cestách nemůžete nevšimnout.. Motocykly ze Spriengfieldu byly v tomto případě oficiální a cílenou inspirací při zrodu tohoto tři sta kilogramů těžkého cruiseru, o čemž jasně hovoří některé charakteristické prvky použité u Driftra. Podle slov samotných tvůrců se v podstatě mělo jednat o poctu, o důstojnou tečku za výrobou legendárních motocyklů s hlavou indiána na nádržích... Pro mne je tedy jednoznačné...matka japonka...otec indian, na což většina majitelů tohoto stroje ráda a hrdě poukazuje širokou škálou „dobových“ doplňků. Obzvlášť silná Drifter klubová scéna je pochopitelně v zemích, kde se stroj oficiálně prodával – USA,Canada, Anglie, ale i v zemích Beneluxu, ve Švédsku, Německu ad. Ve Velké Británii byly stroje prodávány v letech 1999 - 2002, v USA v letech 2003 - 2005 (VN1500), a 2003 - 2006 (VN800). A co dodat na závěr.....v Chicagu, v Muzeu architektury a designu stojí ve stálé expozici Kawasaki Drifter. Byl vyhlášen "uměleckým dílem, které přesahuje rámec dopravy, kdy díky neo-retro stylu a esoterickému výkonu technologie ztělesňuje podstatu formy a funkce." Popravdě...nevím, co je přesně -"esoterický výkon technologie" :)) , ale vím, co je to dobrá motorka, pás asfaltu přede mnou a vítr ve tváři! :)

Současnost: rok 1999, po koupi autorských práv byla značka INDIAN přiklepnuta novému vlastníkovi, rozjíždí se znovu výroba motocyklů nové řady GILROY INDIAN, ale pouze do roku 2003, kdy společnost v Gilroy v Kalifornii bankrotuje! Protože se zmíněná výroba ale křížila zároveň s výrobou DRIFTRA, zaplatila fy. Kawasaki jednorázovou kompenzaci za použití konkrétních "indiánských" prvků u Tuláka v částce 75 000 dolarů. V roce 2003 vstupují na scénu opět Britové..kteří vlastně propad značky v r. 53 spustili.. a prostřednictvím firmy Stellican Limited opět zahajují v Kings Mountain v Severní Karolíně výrobu!
Tady si dovolím vlastní úvahu...řekl bych, že původní Indián je už navždy mrtev, jednak jsem i na zahraničních fórech zaznamenal připomínky stran kvality, jednak se stroje svou cenou asi odtrhly od širší základny uživatelů a v neposlední řadě na legendu po tolika letech už asi nejde jen tak navázat..?! Co myslíte...?!

A Indian pokračuje na své pouti dál!! Práva na legendární značku Indian si Polaris pořídil v roce 2011. Nové modely Indian chtějí připomenout éru let čtyřicátých. Typický není jen všude přítomný chrom, mohutné blatníky nebo částečně skleněná soška indiánského náčelníka. Jde hlavně o motor o objemu 111 palců (1811 ccm) s dvouventilovou technikou a s rozvodem OHV pomocí zdvihacích tyček. Vstupenkou do světa motocyklů Indian je model Chief. Váží 354 kg....a já mám za to, že teprve v této chvíli vstal Indian z mrtvých!! A to je fajn :)
návštěvníků stránky
celkem95 169
tento týden58
dnes58